smělosti, jež nebyla však zároveň smělostí psycholo.
gi..ckou, proto říkají jim jedni nejnaturalističtější práce
N erudova, ač v jejich genrovém humoru není ani stín
skutečného naturalismu, druzí dokonce náběh k soci.
alnímu románu, třebaže Neruda měl v nich zájem
čistě pittoreskní a DClprostone sociální. Humor Nerudův
v nich jest snad smavější a radostnější než kdekoliv
jinde, ale také o mnoho mělčejší, umělce prozrazuje
tu arciť skvělý a svižný dar pozorovatelský, nikoliv
však promyšlená tvůrčí práce, měnící náčrty a zápl.
sky v opravdové tvůrčí dílo.

»Arabeskyc a :.Povídky malostranskéc jsou spřízněny
co nejúžeji, ba nazval bych :.Arabeskyc p~ímo prů.
pravou »Povídek malostranskýchc. Když Neruda na
rozhraní let 50. a60. otiskoval po časopisech novelly,
jež později spojil v první svou knihu prós, řadil je cyk.
licky pod titul :.Obrázky ze života pražskéhoc, ne
•může být pochyby, že konečným uskutečněním tohoto
plánu jsou právě »Povídky malostranskéc . Trojí úskalí
hrozilo Nerudovi, když s vyspělým uměním vrátil
se k záměru mladých svých let: úskalí látky, úskalí
stilu, úskalí umělecké methody. V 70. letech, kdy Ne
•ruda psal novellistickou kroniku Malé Strany, nebyl
mu malostranský domov již prostou skutečností, nýbrž
toužebnou, JQ~alisující vzpomínkou, v jejíž mlžné záři
vše z dětství, z domova, ze ztraceného světa zdálo se
důležitým, slavným, památným. Avšak básník nesmí
býti a úplným vyčerpávajícím, musí krátit, vy bírat,
vynechávat, neobejde se bez rozlišování a bez o
ddělování hlavních rysů od podružných detaihi. Neruda

70