jemství, záhadná vášnivost, opojná hrňza bytí. Roman.
tický poutník nejde proto do ciziny rozumově pátrat,
zkoumat skutečnost, chápat poměry, nedbá ani o náro.
dopis ani o politiku, nebéře s sebou naukových pomů.
cek ani nenaplňuje současnými dokumenty svých zá.
pisníkťi, dívá se v slastném vytržení a v J>olosnách
jakýmsi mlžným oparem na zemi své touhy. Prožívá na
chvíli závratné opojení, mámivou rozkoš novosti a zá.
zračnosti,avšak jen na chvíli: tím mocněji probudí se pak
jeho nostalgie, zádumčivé vědomí, že jeho pravá otčina
Ježí kdesi za hranicemi světa, a romantik se zlomenou
holí poutnickou vrací se domťi, neukojen a neproměněn.

Proti tomuto romantickému typu poutníka staví skoro
současně jiný, naprosto odlišný typ lord Byron v Childe
Haroldovi. Byronský poutník, pln hněvu a vzdoru,
neprchá jen před domovem úzkým, pokryteckým a
mdlým, nýbrž i před vlastním svým já, rozmarným a
zjitřeným, před kletbou svého individualismu bolest.
ného 'a neplodného. Také on hledá v cizině to, čeho
domov mu nemohl a nechtěl dáti, také on letí toužebně
za možnostmi vyššího života ... avšak nalézá to vše.
Mocně upírá své oko na barevnou skutečnost krajin.
DOU i lidovou, jeho břitká intefligence rozumí přítom.
nosti a čte z ní minulost, jeho veřejný zájem rozpaluje
se politickými vzpomínkami, dějinnými úvahami,
sociálními postřehy. Poutník den ode dne cítí, jak roste
nejen jeho smysl pro skutečnost, ale i celá jeho vnitřní
bytost, Jak rozestupuje se začarovaný kruh sebetrýz.
nícího individualismu, jak pustá prázdnota a sebevra •.

63