lyrickou dekorací, stává se Nerudovllyrickým
symbolem. Ovšem v »Knihách veršů« jest toto umení
ještě ve způsobě velmi nedokonalé; přece však cyklus
»Z kraje« platí mnoho touto novou lyrickou methodou.

Nemohli •• H Nerudovi současníci po »Knihách veršů«
změřiti daleký dosah těchto statečných pokusů o
novou lyrickou methodu, nedovedli arcif tím spíše
pochopiti jinou statečnost, ukrytou v stručných a často
jen lehce improvisovaných slokách jejich pop~vků a
náladových výtrysků. Jest to statečnost, s níž Neruda
dobývá v poesii naší domovského práva šumivému a
pěnivému rozmaru ducha opravdu svobodného,
opojnému víření nezužitkovaných sil, bezstarostné hře
života nespoutaného nižádnou konvencí, slovem, všem tem
mocnostem, jež řídí a podmiňují pravou básnickou mla.
dost. V básnictví, přes hlasy všech doktrinářů a dog.
matiků, nesejde Jen na požehnání bohů, af Jsou to
ApoHo či Dionysos: také daimonům a alastorům
náleží tu podíl. Mácha byl přinesl obet temným alasto .•
rům, zlým duchům noci, zmaru, nic oty; Neruda dal
se inspirovati lehkomyslnými daimony nezávazné ra=
dosti, divoké vervy, mladistvého opojení životem
..první mezi našimi básníky. Proto u Nerudy, na nějž
jeho současníci dlouho pamatovali Jako na nejlepšího
tanečníka svého pokolení, tolikráte víří verši i prósou
taneční rej, opojení hudbou a křepčením, rhytmický
pohyb, který odnímá vědomí a vyšinuje člověka
z mravního řádu: šílený čardáš za noci na
Neziderském jezeře v romantickém »Divokém zvuku«, drsný

60