a - přehodnotil. Zpilsob, Jakým Nernda pojal do ~Knih
veršilc lyrickou trest »Hřbitovního kvítíc, obráží celý
jeho umělecký i lidský vzrilst za desetiletí. Od formy
lyrického deníku, jež ovládá první vydání »Hřbitov.
niho kvítí«, dostal se Neruda k vyššímu a složitějšímu
útvaru poetickému, k lyrickým cyklům seřaděným dle
základních motivů. Proto, vyloučiv z první své knihy
polovinu, rozložil ostatek do čtyř kruhů »Ze srdcec,
»Z divokých lásek«, »Při zpuštěných strunách«, »Ze
hřbitova«, položených soustředně, takže prvý okruh
zabírá lyriku čistě intimní, poslední však meditací a reflexi
společenskou i kosmickou. Neruda neodcizil se svojí
minulosti do té míry, aby jí nerozuměl již - Jinak by
nebyl vložil mezi úryvky »Hřbitovního kvítíc některá
lyrická čísla zbrocená ještě teplou krví čerstvého
utrpení {tak pie~u »Jen matko »Náděj« zůstaňte«,
nebo dvě nezapomenutelné zpovědi hořkého milence
»Moje srdce jest jak pozdní podzim svadlý« a »Ach
přišla láska s milým žebroněním«>, ale stál nad ní Již
tolik, že mohl ji ovládati uměleckou Intelligencí, tou
podivuhodnou silou, vychovanou ve škole přísné
kázně, Jíž marně hledáme u Jeho současníků.

Ctou •• li se vedle starších partií »Hřbitovního kvítí«
lyrická čísla, která Neruda napsal v šedesátých
letech, vycítí vnitřní sluch umělecký okamžitě
podstatný rozdíl těchto dvou skupin, náladově i meditačně
namnoze co nejúže spřízněných: z »Elegických hří.
ček«, z cyklu »Z kraje«, z »Mých efemerek« az nově
zařazených »Lístků hřbitovního kvítíc zaznívá
nezapomenutelně osobitá a neobyčejně vroucí melodie

58