1:'A TRUCHLÁ, dlouhá noc stala se na
novodominantou vnitřního života osamělého básníka. Chvílemi
e zdálo, jakoby vzpomínka na předčasně zemřelou
milenku měla v sobě slastný odlesk a vlídnou útěchu

oné krásné episody samy. Básník prodléval u ní se zá
•libou. V dušičkovém feuilletonu po 13 letech oživoval
si hlediště prozatímního divadla jen proto, aby se mu
zjevila dvojice Sebastiana a Violy. V nejkrásnější své
knize, v »Prostých motivechc nadepisuje jednu eroti
.•ckou pie9u alespoň jménem Terezy a Gesu, aniž již
myslil na milostnou svou elegii s Terezií Macháčko.
vou, tak rozdílnou od tohoto kapriciosního motivu.

Ale zvolna vyprchá a zmizí všecek slastný přízvuk
marného erotického snu ... vzpomínka na živou mi.
lenkuvyvane, tvář její vybledne ze srdce ... a jen hořký
vyčítavý cit smutné ztráty zůstává. Přidruží se k ostat.
ním bolestným dojmům života, zvyší básníkův stesk
do osudu zpola jen prožitého. Poslední akt tragikom
•oedie lásky počíná. Milenka byla pouhým nástrojem
v ruce osudu, který jitře bolestnými a strastnými
ději nitro básníkovo, vybavoval jeho nejpravdivější
a nejhlubší díla umělecká. Kdykoliv Neruda, osa
.•mělý a chorý chodec po tvrdých dlaždicích
života, účtoval se svou minulostí, se svým mládím,
se svou samotou, nezapomněl vyčísti zlým božstvům,
že mu vzala milenku, že Jej »zasnoubila s pouhou
nadějíc.

Již v druhém vydání «Knih veršů« zaznívají tyto
bolestné tóny, a to bez sordiny, bez stilisace. V básni

52