val Terezii Macháčkovou, stal se mu ten slib životním
absolutnem, jemuž rád obětoval vše: složitou kulturu
raffinovaného intellektu, světoobčanskou ironii,
básnickou disciplinu. N ez nestojí to všecko za několik
slunných měsíců plného života a sytého štěstí, kdy tančí
srdce a zpívají smysly? <Arcit nechceme-li poznat, ~až
my mrtví procitneme, že jsme nikdy nežili? «) Svůj
překypující pocit životního štěstí nedovedl Neruda
plně spoutati verši a ovládnouti uměním/literárně stojí
nejvýše z těchto památek erotické idylly Nerudovy
právě ona místa, kde vyvolává silou kontrastu stíny
minulých let, strašidla nedůvělivého srdce, smutky
padající na dno všech pohárů. Ctvrtý list Nerudův, kde,
podávaje ~dějiny své duše«, zpovídá se básník ze sv€.
~bczčinnosti a lhostejnosti« před příchodem
milenčiným, uchvacuje daleko více než dopisy ostatní. Delší
báseň ~6. únor 1865«, v níž Neruda vyzpíval všecky
zlé tuchy a děsivé představy marného čekání na
milenku, přichystanou do plesu, vymýká se mlhavou a
chmurnou náladou i diskretností, nenápadnou malbou
situace téměř celému okruhu - a právě ona má ryzí
N erudovskou sílu bezprostředního psychologického
postřehu a suggestivního výrazu:

» To bylo smutnosmutné vzpomínání

a smutnosmutná, dlouhá pro mne noc!
Po nábřeží jsem chodil bled a tich,

mé oko klížil chladný, ostrý sníh:
nejkrásnější to měla býti pro mne noc,
v ní vrcholiti mělo moje žití celé,

50