ethlckou láskou, řízenou klidným uvědomením.
Nestačily mu laskavé sliby vyšší budoucnosti: prahnul
po opojení plnou a šumivou_ přítomností. Nevážil si
něžné důvěry, s níž se mu Karolina Světlá intellek
•.tuálně oddala: chtěl citově i smyslově dobýti celé ženy,
která patřila jinému muži. Byl odhodlán prý i, že za cenu
spojení op,9stí vše, co posud jej poutalo k životu: matku
i Prahu, Cechy i národní žurnalism - a očekával
vyznání lásky. Světlá. jež dovedla býti žhavá uvnitř a
chladná zevně, zachovávala i vůči Nerudovi mnoho
z té »hofdámyc, která se nemohla srovnati s lehko ••.
duchým bohémstvím Boženy Němcové; avšak tento
•kráte ospravedlňovala svou přísnou p§su úvahou 0=
pravdu ethickou: abstraktní, budoucí Neruda, jejž te ••.
prve usilovala vybaviti, musil pro ni znamenati více
než životem a vášnivostí kypící Neruda přítomný,
který vzdoruje a posmívaje se všemu konvencionalismu,
strhoval ji k sobě. Tehdy rozhorloval se uražený a
nevděčný milenec proti »staré panněc, která se
neumí ani tělesně, ani duševně vzdát, proti »falešné,
urputné stydlivostic, proti »výhradně ženské jedno stran
•nosti, která mužským živlem na sebe působiti nedác.
Světláčeda mezi řádky takových ironisujících výčitek
i psychologickou pravdu získanou podivuhodnou
intuicí, a slova, jimiž odpovídala na výtky přítelovy,
nejsou sebeobhajobou nebo vyvracováním, nýbrž
komentářem a potvrzením. Píšic své filosofické lékařce a
laskavé zpovědnici, sestře ZofU, strhává s rány
rozjitřené ntlítostně blanku: »Jsem sice rozumná ve svém
jtdnání, politická, povážlivá, ale mravní na žádný pád,

45