stvích a sílila těmito vnitřními zápasy. Ještě dříve nu
poznala Jana Nerudu a přijala od něho tragický
pramotiv svého dalšího života, pro komponovala svůj ná.
zor o vnitřním světě jako symfonii mravních sil a vol
•ních hrdinství. Klaněla se životu, ježto jest povinnostíl
toužila po lásce, která poskytuje ženě možnost mrav
•ního poslání; snila o štěstí, jsouc odhodlána vyměniti
je ve vznešené sebetrýzni za sebeobětování.

Jan Neruda, který k ní přicházel se rty pokřivenými
svévolnou ironií a s pověstí pokřivenou hýřilstvím
mussetovským, okouzlil, ba uchvátil ji dvojnásob:
křísil její dávné dívčí sny o byronském rozervanci a
vábil zároveň hlubokou a složitou svou povahou její
dosud nevyužitý smysl ethický. Převyšujíc jej věkem
i rozvahou, dovedla ukrýti vášnivou náklonnost svého
citu k N erudovi za moudrou a přísnou soustavu mrav·
ní sympathie, ač chvílemi bylo jí hořko v úloze »gu.
vernantky«, cítíc se býti povolánu za milenku z mi.
losti boží. Proto pod výbušným temperamentem smysl.
ného a pošklebného Nerudy pátrala po možnostech
rytířského citu, proto hledala pod zpupně hono!Jným
mravním nihilismem prodluženého bohéma neuvědo.
mělou touhu po čistotěl proto odstrkovala krásné své
ruce, když je dobývačný Neruda chtěl políbit, ale na·
bízela je, kdykoliv mohla rozvrácenému příteli při.
spěti na cestě mravního vzestupu.

Básník, jenž vůči prostoduché Anně Holinové rád ma·
skoval svůj chlad rozumovou úvahou, nechtěl se
naopak u Karoliny Světlé, kterou miloval bez citových
výhrad a bez ironické dialektiky, nikterak spokojiti

44