k nejhlubším Nerudovým lyrickým číslOm. Z!lkladní
vztahy lidského života jsou tu úsečně sestilisovány a
nejprostšími analogiemi vyloženy; křehký humor hraje
v nich jako paprsek slunce v lučním květu, ale na dně
zdobných těch kalíšků třese se slza. Snad »Modlitba4'
k sv. Antonímu za vrácení ztraceného mládí, v níž
zhuštěno jest několik jarních i podzimních čísel z »Pro
.•.stých motivů«, jest právě tak málo pravým epigram
.•.mem Martialova či Lessingova posvěcení jako bás.
nička »Dvě drahá místa«, poslední to epilog cyklu
»Matičce«: ale, huď jak huď, v těchto několika verší
.•.cích jest celý Neruda. Jistě dosáhl vrcholu jak jeho
ideál slohu hutného, úsečného, plastického, tak i jeho
význačná psychologická kombinace co nejhlubšího a
nejtypičtějšího citu s jasným bleskem individuelní
myšlenky, dovedl.1i do dvojverší »Smutná bilancec uza.
vříti to, co musil druhdy rozvésti slavným kosmickým
hymnem zmaru a bolesti:

»Co zbude ze života, drazí moji páni,
když odpočtete od něho vše umíráníl<

39