Erben nespokojuje se však touto methodou vědoucího
ethnografa. Rozsvěcuje daemonické přítmí staré
baHadistiky, v níž válčí černé mocnosti,j~ným a hřejícím
svým ethosem; zlidštuje, mravně vykupuje, Iifanthro •.

~cky "p,.o, .,vz, n. á,ší sle,pou, přírodní, temnou tragičnost.
Toto ..tWJ:ué. pěžné, humanní ovzduší Erbenovy
poe
sie vdychuje mladistvý Neruda dychtivě, vždyt
odpovídá úplně jeho tendenčně sociálnímu pojetí poesie,
která má hojiti rány zasazené nespravedlivým řádem
světa, která má parie nésti na perutích smilování k ne
•besům. Celá první půle »Knih veršů« vyrůstá z
takové atmosféry, třebaže leckde radikální Neruda
proměňuje mravní něhu Erbenovu přímo v pathos
sociální obžaloby nebo vostrý protest útočné ironie. Po.
letech, když hyl Neruda již mnoho prožil, mnoho
pochopil a mnoho odpustil, sládne v »Balladách
aromancích« Erbenovo ethos ve zvláštní okouzlující ště.
drou gracii: jsme v atmosféře Jasné a průzračné jako
křištál, na skvěle rozkvetlých náhorních planinách ne •.
daleko ledovců, kam N eruda vzletěl na křídlech svého
humoru vysoko nad údolí Erbenovy humanity.

Ale i N erudovi básníkovi má balladista Erben co říci:
hutná plastika Erbenova slohu, praegnantnost jeho
obrazů, jadrná živost detailních jeho pozorování, di •.
sciplinované umění zkratek, eHips, zámlk, brachylogií,
mužná a sporá řeč tíhnoucí k soustředění a zhuštění,
to vše odpovídalo N erudovi, zaujatému v poesii hlavně
pro pittoreskní význačnost a stručnou obsažnost. Od
nejrannějších počátků básnických udržují u Nerudy
rovnováhu chladný, pochybovačný rozum analytikův,

32