manifestaci mládeže. Ačkoliv Erbenova podobizna
byla provázena professorsky důkladnou a zkostnatělou
úvahou velmi rozvážného Václava Zeleného,
neznamenala přece jen kompromiss ve prospěch starého
smeru. Erben byl srdečně nakloněn novému hnutí, byt
spíše lidskou sympathií než uměleckým souhlasem,
básníci z »Máje« Hálek, PfIeger, Neruda obdivovali
se mu uvědoměle a opravdove i podléhali jeho vlivu.
li PfIegera byla to jedna z nesčíslných složek, které
určovaly tohoto ducha tak receptivního a tak
nesamostatného; Hálek byl Erbenovcem jen dočasnev mla·
distvých svých balladách, jež měly býti pouhou prů.
pravou k rozkošným veršovaným obrázkům
vesnickým; Neruda zůstal Erbenovi věren až do konce.
Erben, jehož číselně i časově tak úzce vyhraničená
poesie byla spíše dílem promyšlené, skoro učenecké
kombinace a vyzralého stilisačního umění než hluboké
vniterné inspirace básnické, nesmí býti pokládán za
tvůrce nového typu básnického, nýbrž za zjev odvoR
zený. Přijal z rukou německých romantiků hotový a
uzavře~ útvar skotské lidové ballady a přenesl jej do
Cech. Těžkou a trpělivou prací sběratele a srovnáva.
cího národopis ce poznal složité zákony biologie pro.
stonárodního básnictví; věděl, jakým změnám podlé.
hají bludné mezinárodní motivy přesazeny na půdu
českou; pochopil, kterak v lidovém podání kříží se
různé genry a stily, lyrika, dramatický dialog, balla.
distická úsečnost, situační malba: na tom na všem
spočívá authentičnost podání a suggesce lidovosti
v Erbenově »Kytici«.

31