NERUDA básník dovedl však ubrániti se vlivům
a nástrahám mladoněmecké školy. Právě ony
hluboké zdroje básnické inspirace, které Mladé
Německo chtělo zasypati pošetilým rumem svých
ne
promyšlených theorií, zpívaly Nerudovi silně a jasně
do duše, jeho lyrika i epika pily z nich vždy znovu,
jeho obraz vzhlížel se v nich opětovně až do smrti.
Mladí Němci, jejichž zakuklená i vyložená polemika
mířila vždycky proti umění romantickému, netajili se
svou nedůvěrou k lidové poesii, kterou romantika -
alespoň mladší romantika německá - vyznávala srdcem
i ústy, a odmítali též s útrpným pokrčením ramen lyri'"
ckou píseň, jíž romantism zjevil svoje duševní tajemství.
Proto mladoněmečtí kritikové chtěli úmyslně tak špatně
rozuměti Heinovi, který svou nejvnitřnější osobnost
vyjádřil právě písní užívající všech okouzlujících pro.
středků lidové poesie; Heine, viděn v jejich falešném
zorném úhlu, byl jen ironik, skeptik, protestující rozum,
bránící se vtip, on, lyrik čarovné vnitřní melodie.

U Nerudy však tomu bylo naopak než u Mladých
Němců, lidí zcela nerhytmických a protilyrických:
lidová poesie byla jeho velká láska, lyrická píseň jeho
velká touha.

Ceské obrozenské romantice nepřinesl kult lidové poe •.
sie, přejatý ze školy herderovské a heidelberské, pouze
J>ožehnání: místo stílových podnětů, jaké od ní přijali
Goethe, Eichendorff, Vilém Muller, přibírán byl v na
•podobení vskutku otrockém, sám obsah; co mělo býti
samostatně domyšleno a umělecky vytěženo, bylo
v naivních ohlasech prostě okopírováno. Od
stras-
29