né heslo »slepá láska mizerná je páska, uvědomělou je
pravá láska«. Neruda sám zpronevěřil se nejednou to~
muto hledisku, vždy k škodě své myšlenky, často za
cenu prohry své poesie. Nerudova obezřetná zdrželi
•vost v projevech vlasteneckých, jeho nedůvěra k hy
•perbolám řádícím v tak zvané škole národní, jeho ne'"
p'okrytá schopnost odhalovati i domácí viny - tyto
vlastnosti tak vzácné u básníků patriotických, byly rod
•nými sestrami jeho autokritíky a opouštěly Nerudu
současně s ní. Jsou=1i v »Českých verších« třiatřiceti
•.letého básníka nadsázky bolesti a zoufalství (»My ne
•umíme ještě umírat« neh »A chceš=H ještě, osude«),
diktované tíhou doby, ozvou se o deset let pozdějí
v »Kosmických písních« nadsázky zbožnění a lásky,
jež právě proto dobyly všeohecné přízně. Za to ve
»Zpěvech pátečních«, kde básníkovi stále hrozilo toto
úskalí, zachránil se N eruda tím, že každému tahu v kni
•ze dal freskovou perspektivu a dimensi, že zahrál na
pathetických varhanách své lyrické exaltace pleno, on,
jenž druhdy podezříval každou exa1taci z nepravdivo
•sti, každý pathos z dutosti.

Pro Nerudu z padesátých let bachovské reakce, jenž
by byl pryní vetu Dobrého poselství tlumočil dojista
vetou »Na počátku byl Čin«, mohl znamenati jen je
•.diný muž velkou inspiraci životní, jako v té dohě je
•dinýErben znamená mu z domácích spisovatelů
velkou inspiraci hásnickou. Byl to Havlíček. V»Hřbi
•tovním kvítí« apostrofuje mladý N eruda básníka »Ky .•.
tice«, v »Knihách veršů« posílá pozdravnou apotheosu
k slavností borovské. Havlíček byl dojista úzce Hte
•
21