Na Nemelu umělce a pozorovatele i soudce
veřejnosti lze se již mnohem menší měrou spolehnouti než na
Nerudu člověka: ve věcích vkusu, slovesné kultury,
aesthetického soudu zůstane společenské ústředí, zů ••.
stanou tradice domova vždy směrodatnými. Tím vším
trpí až do základůN erudovanovellistická prósaahlavně
jeho divadelní a literární kroniky, jimž nepřísluší vždy
jméno kritik, kdežto v básních stojí v první řadě na
stráži vysoké a charakterní lidství N erudovo a vedle
něho hne~ jako věrný zbrojnoš přísná N erudova au
•tokritika.HKus plebejského ncvkusu a lidové triviality
mají ty soudy aesthetick~, společenské a kulturní;~.
banality z ulice a z kuchyně, nasazující si škrabo~u
ytipu, ty_ masité a strakaté apotheosy života
pozemského. V oblasti aesthetického soudu zvýšila
Nerudovu bezradnost ještě anarchie zaviněná žurnalisty a
utilitáři, hlasateli hmotné modernosti a populárních
tendencí, fistě plebejsky zavrhne Neruda všecko po",
,výšené umění založené na složitých konvencích; znudí
se absolutní snahou klassického díla o krásu formální;
<;>dvrátí se nedočkavě od minulosti do
aktudnípřítomnosti.. Touto daní vyplatil se svému plebejskému
pů.. vodu~ svému proletářskému domovu Neruda
spisoyatel v pracích určených hodině, potřebě, žurnálu;
Neruda člověk vyšel čist a svoboden a vryl hrdinský
relief svůj do kovu svých veršových děl a nejlepších
ze svých knih prosaických. ~

17