RROLET ÁŘSKÉ vědomí Nerudovo, důrazný
. protest společenského utlačence proti křivdám
bohatců, povýšenců a farisejů, trpká příchut bídy a
ústrku při každém soustu mocně hlásí se vN erudově
mladší tvorbě. Z této inspirace vznikla dobrá
polovice »Hřbitovního kvítí«: hned předzpěv praví
vý
slovně »noha spěla má k těm chudým rovům,
poutcova jakk hrobu spasitele«. Zde leží kořeny sociálně
obranné neb filanthropicky zabarvené epiky z prvního
dílu »Knih veršů«, jimiž Neruda dostává se nad Er
•bena, jinakrozhodující vzorjeho balladistikYibez těchto
'p~edpokladů sotva bychom pochopili Nerudu-apolo
.•.getu bídy, mravní depravace proletářského utrpení,
jakým jest později v »Obrázcích v nočním světle«,
v »Pražských policejních obrázcích«, v »Trhanech« a
ve feuilletonech »Z kraje bídy«. Osobní účast na
utrpení a křivdě posledních mezi posledními, intensivní
procítění sociální poroby, reální smysl pro opravdovou
velikost proletářovu, nepotřebující nižádných
romantických dekorací ani tajemných zápletek, schopnostna.
Jíti v zavrženém pátém stavě prvky nového hrdinství,
nové tragiky, nové poetičnosti - to vše staví N erudu
vysoko nad filanthropický socialism v rukavičkách,
kterým konec koncův zůstává i ušlechtilé stanovisko
Nerudova protichůdce Gustava PfIegra Moravského.

Na rozhraní šedesátých a sedmdesátých let, kdy
Neruda vůbec překonává negaci, pessimism a mnoho
jiných daemonů nitra, vonom památném období, v němž
statečně se zaříká, že nebude potud básníkem, pokud

14