v době, kdy .Malostranské povídkyc uzrávaly v plný
a šťavnatý plod ranního podzimu, zamlžený vonným
pelem, překonal v sobě již úplně dusivé sociální
ovzduší, v němž trpělo jeho dětství, jest potřeba
pohledět hodně nazpět do Nerudovy tvorby, abychom ne
•zapomenuli tohoto významného, ač tak bolestného
součinitele Jeho vývoje. Co jest napověděno s
humorem a bez trpkosti v » Týdnu v tichém dome« neh
~ Večerních šplechtech c, co vypravui! • Araheskyc
hez masky a stilisace o .darehákovic Františku Ho
•.ráčkovi, to semknul Neruda v .Knihách veršt1c
v praegnantní a výmluvnou sloku:

~ Mne osud do koléhky tvrdé dal,
pak na kazajku :z:áplatu mi přišil,

pláč trpký novým Jenom pláčem tišil,
a jenom zkrátka mne vždy spořádal.

Však kolem pýcha, pýcha - ach ta krutě hnete!
já začal jsem do panských synků prát

ba ledačím jsem byl v tom božím svete

a čím Jsem byl, tím jsem byl rád. ll:

13