sledními a nejvyššími kosmickými dumami -
Nerudova Vóluspa - a to tak, že myšlenku a symbol ne1ze
více odloučit. N ejinak 'est v ~ BaUadě pašijovéc, kterou
vrcholí »BaUady a romance«; básník posunuv v této
knize křestanské. mythologie obět na kříži do samého
středu dějin lidstva, vystupňovává golgatskou tragoe.
dil mukami mateřského srdce.

Konečně ve »Zpěvech pátečníchc z'eví se poslední
metastase velikého Nerudova thematu, kdyi v:.Matce
sedmibolestnéc seskupí se kolem tohoto krystaUisač.
ního bodu trojí hlavní motiv knihy: náboženské
vzpomínky křestanské tradice, vlastenecká elegie, osobní
utrpení. Přemítněme však několik stran téže knihy a
najaeme jakousi překvapující petitio principU. Bylo to
pouhým klamem rozumové pýchy, zdálo-li se, že
citový vztah dá se přetvořit v kosmickou myšlenku,
přeložit v intellektuelní princip, odosobnit a tím
překonat. V dlouhé a těžké chorobě Nerudovy citovosti
otevřely se ke konci všecky staré rány, propukla znovu
individue1ní bolest, a básníkovi jest, jakoby právě stál
nad otevřeným hrobem matčiným. Báseň, která
přináší toto tragické doznání, zaujímá v N erudově
poesimísto zvláště významné. V památné té improvisaci
»Láska« slévá se ve vyšší jednotu dvojí stil, který
dotud poltil básníkovu tvorbu, sloh důvěrný,
písňový, prostoduchý se slohem pathetickým, řečnickým,
ornamentálním. Na této stanici své básnické cesty,
nedlouho před umlknutím, zaznívá bolný a krvavý
výkřik:

8