Jnarne zadržované slzy, jen partie .Arabesekc:, v nichž
Neruda stál svému dětství ještě blíže, ptočtěte vedle
legendární veleby »Svatováclavské mše« naze prosai.
Ckou arabesku, takřka autobiografické hodnoty »Byl
darebákemc: - a hned pozbudete víry v autentičnost
a spolehlivost všech oněch umělecky nesporných vý"
tvorů.

Víme sotva, zda horoučÍ intensita synovské lásky
Nerudovy nepřetvořila docela skutečnost jeho domova,
zda v této naprosto citové perspektivě nezmizela ne"
právem postava Nerudova otce. Vždyt reální obraz:

Nerudovy matky známe jen matně a zlomkově, je"li
v deseti lehkých popěvcích první verse» Knih veršůc:
ještě pravdivě zachyceno prosté a primitivní lidství této
stařenky zbožné, důvěřivé a oddané, je.li tu vystiženo
ještě věrně instinktivní, mlčelivé a spolehlivé
dorozumění lásky mezi matkou a synem, mizí pozvolna realita
života před jakousi abstraktní)deologií, jakou Neruda
opřádá lásku mateřskou. Ze tento mohutný cit, jeden
z nejtypičtějších vůbec, bude právě pro Nerudu ne"
konečně štědrou inspirací básnickou, odhadne každý
pozornější čtenář hned z této řady básní. Neruda do.
spívá tuJve dvou ve třech číslech (»Ze všeho jediná
zbyla's mně matičko«, »Už přišel, matičko, Tvůj zimní
čas«) k svému nejvlastnějšímu lyrickému umění, vy"
jádřit prostými symboly základních jevů přírodních
citový svůj svět; provádí tu s pravým štěstím rozeného
lyrika opravdové řadění cyklické; naráží tu skoro mi"
moděk poprvé na analogie lidského života a vesměrné.
ho dění, z kteréhož analogisování, provedeného v celi"

6