NERUDA člověk, Neruda básník vyrůstá ze
sprahlé půdy, z mrtvé doby, ze :oufalékonsteI.
lace literární. Do třiceti, do pětatřiceti let sotva
věděl, zda ho vše to neudusí a nezlomí. Je •• li Neruda

až k samému pokraji mužného věku pochybovačem,
misanthropem a pessimistou, jest to jen nutný akt se·
beobrany a sebezáchovy. Poddat se, byt jen na
okamžik, svému okolí, bylo by znamenalo ztratit pro vždy
krvave vydobyté místo v živote. Nerudov~ 'posmě.
vačná skepse, Nerudova hrdá nedůvěra, Nerudův
chladný zápor - tot trojí forma jeho mladistvé pocti.
vosti. Pochopit tuto hořkou pravdu, která tvoří první
praemissu porozumění Nerudovi! iest arciť méně po.
hodlné než selankovite přebásnit Nerudovo mládí.
Vlastní, počtem dost hojné, N erudovy dokumenty
o jeho dětství, nutno bráti do ruky s krajní opatrností,
nejsout verohodné. Vznikly vetšinou v pozdějších do.
bách básníkových, kdy časová i citová dálka ulámala
tmy, otřela hroty, ba kdy osamělé a opuštěné srdce
proměnilo si malostranská chlapecká léta v kontrastu
k prázdné, studené přítomnosti v ztracený, žádoucí
zlatý věk. »Malostranské povídky« s dokonalým svým
obrazem ,harmonického, uzavřeného světa, rozkošný
veršovaný feuiUeton »Letní vzpomínkyc, kde arkadi.
cké mládí hraje na rozmarnou šalmaj své nejbujařejší
písničky, několik pozdních, retrospektivních causerií
pod čarou - to vše jest od polovice fikce idealisující
touhy, fikce útěšného idyllického sna. Srovnejte však
s tím, nedím ani lyrické konfesse ze» Hřbitovního kvítí c
neb z »Knih veršů«, kde pod každým slovem třesou se

5