ANEM NERUDOU počíná moderní česká litera .• tura. Snad všickni ti, kdokoliv jej předcházeli i vět •šina těch, kdož byli jeho současníky a druhy, zjevují se nám jako podíl pouhé minulosti, jako část literál''ního včerejška, jako zmlklí již herci prožitého, do •myšleného a zpola zapomenutého dramatu ... zjevují se chvílemi a mizejí zase mezi stíny. Dojista v tomto průvodě neschází drahých a blízkýéh nám fysiognomií, bez nichž nedovedli a nechtěli by •chom si představiti rušné, chvílemi pathetické, chví= lemi sentimentální divadlo našeho literárního obrození. Poslední a nejpravdivější z českých romantiků, Karel Hynek Mácha, jde tu v proslaveném svém bělavém plášti karbonářském a upíraje veliké své oči plné zá •dumčivého citu a těžké meditace kamsi k divoké scene •rii v pozadí, recituje si tiše pro sebe jeden z kouzelných syých hamletovských monologů. František Ladislav Celakovský, úsměvný lahodný pán goethovských tradicí, jemuž bylo přisouzeno sehráti opožděně něko= lik graciesních výjevů ze slunné a jiskřivé hry života pod volným zarůžovělým nebem mezi nízkými hájky na kvetoucích pahorcích, kyne nám vlídným a prcha= vým pozdravem. Na okamžik zakmitne se i hlava Erbenova, jíž byla údělem nejkratší, leč nejjímavější episoda v starší české poesii, - a pak hned rýsují se nezapomenutelné fysiognomie věrných dvou přátel, Boženy Němcové a Karla Havlíčka. Krásná bruneta, jejíž plet sládne broskvemi, a jejíž havranní vlas vyza= řuje silný lesk, obdarovává nás teskným úsměvem, v kterém lze čísti, jak platila celým životem za to, že jí 1