kového dramatu člověčenstva, mythologie posílá své zkazky a
postavy, sociální proudění hučí pod divadlem čtyř gigantických
protagonistů. Každý z čtenářů této velkolepé vise rozhodne se
silou myšlenkové neb citové záliby pro jeden ze čtyř mystických
hlasů. Nikoliv básník: jeho obraznost poddává se všem a jako
od obrovitého ptáka unášena jest dějinami.

Co přináší náš básník do této cyklické epopeje věků a
národů, jejíž základní ideu přijal z románs'kého západu?
Především nesmírnou kulturu literární: poesii antickou, renaissanční
a moderní nejen pročetl, ale i prožil, přijal mythologii
starověku, formální přepych renaissance, barevnost romantiky,
sensitivnost básnictví moderního. Za svá dobrodružství imruginace
a smyslů nad díly veršovanými zaplatil skvěleji, než činívají
básníci - uskutečňuje ideál světové literatury, přeložil nám
Danta, Tassa, Ariosta, Calderona, Camoěnse, Leopardiho a
Carducciho; daroval nám velkou lyriku francouzskou, seskupenou
kolem Huga, Vignyho, Leconta de Lisle; sestavil kruhové
anthologie básníků francouzských, anglických a vlašských - abychom
jmenovali jen největší činy. Nebyl jen tlumočníkem: pěl v ódách
i v sonetech, v hymnách i elegiích chválu svých miláčků a
jakoby mimochodem ryl do mramoru veršů svých medailony
nezapomenutelné a definitivní. Sloužiti velkým duchům znamená
sama sebe povyšovati: oč vyrostl právě Vrchlický tímto uměním
básnického zprostředkování! Jen tak mohl přinésti do své epiky
a své lyriky onen nekonečný poklad umělých forem západních,
jižních i východních, který jediné mohl hověti jeho duši; pro
poetu, jehož myšlenkové lodi byly unášeny tolika větry ducha,
bylo třeba, aby stále vyměňoval plachtoví nejrůznějšího původu
a nejpestřejších barev. Vrchlického neklidný a rozkošnický
formalismus jest více než pouhá virtuosnost mistra, který vládne
suverénně řečí, rytmem, rýmy; jest to výraz jeho proteovství,

860 dohnaného až k parrudoxu. Jruroslav Vrchlický jest veliký pře-