OSOBNOST JAROSLAVA VRCHLICKÉHO

"\Tr"OĚL a miloval život ve všech jeho tvarech a změnách, v
rozkoši lásky, v hloubce poznání, v posvátnosti intuice; kořil se mu,
vyznavač širého pantheismu, vždy znovu jako sensitivní
myslitel, jako opojený milenec; hledal jej u věčném kolotání přírody,
v učeném a láskyplném proniknutí starých kultur, v oddaném a
shovívavém noření se do soudobého víru lidstva ... a
neumdléval hlasem, v němž hučely jarní vody a vichry, v němž burácelo
dunění dávných vojsk a náboženských průvodů, v němž kvílelo
moře a jásaly zvony, zpívati hymnu života. Ale znal a udíval
také smrt ve veškerých jejích podobách a možnostech: smrt
utěšHelku, smrt osvoboditelku, smrt přetvořovatelku: chodě po
venkovských hřbitovech i slavných bojištích zamyslil se
nesčíslněkrát nad tím, jak lehké šumění trav a tikot plachého ptáka
vyrovná v lahodném usmíření křivdy a bolesti tisíců; stoje nad
rakví přítelovou zatoužil tolikrát horoucně, aby i jeho žíznivé
zraky pronikly vůlí té němé velitelky Májin závoj tajemného
poznání a aby jeho neukojené srdce vrátilo se do klína
Prapříčiny; a zas uprostřed lesů, kde se vršila nová pokolení stromů
nad trouchní mrtvých velikánů a kde se kladly čerstvé vrstvy
zeleně a květů nad odumřelé jehličí a suché mechy, klaněl se

856 smrti jako moci ohrozující, přetřiďující, přetvářející.