říkovi - miloval i Winter nade vše drobný, hodnověrný, klidný
fakt dějepisný a zasvětil vzácné své pracovní úsilí tomu, aby si
takových faktů opatřil pokud možno nejvíce cestou důkladného
badánf a trpělivého sběratelství,. Vyhýhaje se s bázlivou
úzkostlivostí všemu stanovení apriornímu, sčítal doklady neb snímal
s nich obecnější pozorování, při čemž byly doklady uváděny
v dostatečném množství, - veškerá kritika faktů, každé umělejší
pořádání materiálu, všecka složitější komposice, i,deová byly ve
škole Tomkově předem vyloučeny. Nezůstalo bez vlivu, že se
~inter vzdělal na historika v a'rchivu a v prostředí, malého města.
Po~nal tam minulost, jíž se velké proudy dějinné dotýkají jen
z dálky zakalenou a lehkou pěnou, a obrátil tudíž hlavní svůj
zřetel ke starožitnostem soukromým. Snad souvisí i s průpravou
rakovnickou, že II Wintra vstupuje takovou měrou do popředí
živel měšťanský, ovšem kromě vrstvy školské a učenecké, k níž
sám náležel: šlechta, hlavní nositelka politických dějů, a
venkovský li'C!, ochránce kmenové svéráznosti národní, nemají II něho
ani zdaleka toho místa v dějinném dramatě, jako na př. u Aloise
Jiráska, rodáka z venkova a historika více zaujatého ději
veřejnými. Třetí složkou vývoje Wintrova bylo jeho povolání
profesorské. Zikmund Winter byl učitelem výborným přes všecku
prudkou drsnost, která občas děsila zhýčkané žáky; žárlivě
střeženou distancí mezi profesorem a žactvem dovedl vždy
překlenoutiživou a vervní poutavostí svých názorných a malebných
výkladů historických, jež překypovaly silou charakteristiky,
svěžestí kulturního detailu, výraznou mluvou skrojenou až ke
grotesce. Odvážil bych se tvrditi, že v bezprostředních a namnoze
improvis'Ovaných Wintrových výkladech ve škole zjevila se
nejedna možnost, jež chyběla jeho soustavným a promyšleným
dílům vědeckým: jasná přehlednost, vytčení velké souvislosti,
propracování rysů vódčích; přebytek materiálu netísnil tu podání

interpretova. 351