leslav, Sobotka, Turnov, Jičín, Nová Paka, Králové Dvůr,
Jaroměř, Náchod byly z měst jeho stanicemi, odpočinuv pak v Praze,
učinil ještě nakonec malou vyjížďku do Mělníka a na Kokořín.
a cestě té konal si pečlivé, ač úsečné zápisky, které nám
vydavatel klade do ruky: mnoho krajinomalby, hojnost poznámek
o dřevěných stavbách, četné zprávy o historických starožitnostech,
značná zásoba lidových úsloví a diale'ktických výrazů, skoro
soustavné záznamy o němčině v českých městech, nejedno koření
groteskních anekdot a příběhů.

. Tyto črty a skizzy jsou ovšem pouhým materiálem, jejž však
tentokrát můžeme velmi snadno a poučně srovnati s konečným
zpracováním, obecně známým. Celou okružní onu cestu vykonal
Svatopluk Čech, aby si získal látku pro chystanou, ale potud
pevněji nepromyšlenou knihu »Pestré cesty po Čechách prací
Matěje Broučka a společníků« a dojmy získané od Prahy až do
Králové Dvora chtěl rozděliti mezi učeného filologa profesora
Bořivoje. Kostlivého a snílka poetu Jana Vraného. S počátku
užíval nasbíraných maJterialií dosti svědomitě, a to tak, že
při
padlo na lyrika ze staré školy vše krajinopisné, náladové,
dojmové, na puristu a archeologa pak všechno mudroslovné,
slovníkářské, národopisné z vlastních cestopisných poznámek; proti
zápisníčku přibylo partiím Vraného lyrického vzletu a popisné

šíře, kdežto každá poznámka, položená na vrub Kostlivého, byla
humoristicky podmalována a co nejvíce rozpředena, tak na př.
zápisníček má o setkání s Číňany mezi Krnskem a Boleslaví šest
stručných a sporých řádků, v »Pestrých cestách« vznikla z toho

celá kapitola, plná vervy a šťastného veselí. Zápisky
frazeolo
gické jsou vyčerpány všecky, ovšem s příslušnou garniturou, jako
vůbec postava Kostlivého prokreslena jest o mnoho lépe, než
matná a konvenční figura Vraného. Leč tato dopola mechanická

a dopola novelistická práce Svatopluka Čecha brzy omrzela;
vyčerpav sotva šestinu svých poznámek, obsahující látku jednoho 347