nitra pozorovatelova než do měst, lesů a lánů, spíše reflexe než
dojmy, spíše nápady než postřehy.

Pozorný čtenář dovede si však v Čechových kresbách z
»pestrých cest« po vlasti vážiti ještě jedné, nezcela všední stránky:
může jimi nahlédnouti do samé duševní dílny tvoření poetova.
V posledním svazku »Vzpomínek z cest a života« uveřejněno
jest několik prací, dotud neti'štěných, které mají úplně povahu
skizzáře básníkova, určeného k tomu, aby si později autor z něho
příhodné rysy vybral. Jest to jarní obrázek z Rožnova »Zahučaly
hory«, slovácká drobnokresba »Kytka z Moravy«, lidumilný genre
od Nové Paky »Obrázek z cesty«, zmíněný již »Výlet do Kutné
Hory« a maličký deníkový útržek o výletu do Lukova z máje
1901. Zde může literární' psycholog i věrný ctitel básníkův krok
za krokem sledovati, čeho si básník všímal, co upoutalo jeho
zájem, při jakých podnětech rozvlnily se jeho elegické vzpomínky
a tužby do ztraceného mládí, za kterých příležitostí' vybavily se
mu historické úvahy atd.

K těmto pěti drobným črtám, otištěným teprve z pozůstalosti
básníkovy, přidružil se nedávno zvláště cenný intimní
dokument; jsou to »Gestovní poznáJmky Svatopluka Cecha z T. 1889«,
které k tisku upravil Čechův pietní životopisec a vydavatel
profesor Ferdinand Strejček a jež v úctyhodném místpím
vlastenectví vypravila mladoboleslavská firma Hejda a Zbroj, určujíc
výtěžek spisku vztyčení poprsí Čechova v sadech v Mladé Boleslavi.

Nemáme v českých uměleckých dějinách mnoho podobně
důvěrných dokumentů, z nichž dala by se pozorovací schopnost
umělcova hlavně po stránce krajinářské tak bezprostředně
odhadovati; snad jen Máchův deník italské cesty neb Mánesův
bohatě ilustrovaný dopis z Hrubé Skály ve sbírce F. A.
Borovského mají tutéž svěžest postřehu. V době od 4. do 15. máje roku
1889 vykonal Svatopluk Čech dílem pěšky, dílem drahou malou

346 okružní pout severními a severovýchodními Čechami: Mladá Bo-