»ó přijde jfNO zas na české luhy

s úsměvem, jasem, plno rodné sHy,

a zelení a květem nad mohyly

vyklí/:í vše, co dnes tam spí sen tuhý.

V prsť volnou zaořou zas české pluhy,
a s hnědých rolí, které pot náš pily,
my sami budem sklízet, co jsme sili,

a volni volných budeme zas druhy.

Zas přijde jfNO a pod krovy letem

k nám navrátí se míru vlaštovice,

a večer děd vyprávět bude dětem,

jak hrát si budou v jeho vlasech,

o země české dávných, smutných časech,
jak byly kdys - a nevrátí se více.«

Tak živě a prudce prožíval skutečnost básník, jenž začal
elegickou meditací; tak hluboko a jistě zaJpustil do české prsti
kořeny umělec, jenž se inspiroval u vysokém stupni západním
kosmopolitismem.

Sládek překladatel zasloužil by si zvláštní studie, jež by
dojista osvětlila i mnoho z původní jeho tvoťby. Vkus, vychovaný
obsáhlou průpravou jazykovou i literární, dovršován byl u něho
neklamným instinktem, jenž bezpečně uhodl, co může působiti
plodně na vlastní růst i na rozvoj českého básnictvf ... a tak
sestupoval Sládek vždy k hlubokým zdrojům světové poesie, z nichž
možno pít jen živou vláhu. Rozhled Sládkův po eVl'opských
literaturách byl imposantní; jako v jeho orgáně »LumÍm« si dávaly
dostaveníčko hlasy ze všech koutů Evropy, tak v jeho
překladech podával si ruku Shakespeare s Lermontovem, Tégner s
Va1erou, Mickiewicz s Byronem, lyrik Ibsen s Keatsem. Překlady

340 ty jsou posud nedoceněny, snad až na úhrnné přebáJsnění velkého