JOS. V. SLÁDEK

NA STARÉM Berounsku pod lesnatými chlumy dozrávají.
žitná pole, jejichž tekuté zlato voní čerstvým chlebem; hlub<>ké úvozy
uprostřed kynoucích rolí postříkány jsou bílými a růžovými
kapkami okvětních lístků šípkových; shrbené střechy starodávných
gruntů tonou v ro·zkošné lázni rozkvetlých lip ... a v tomto
letním čase opouští rodný podbrdský kraj navždy básník, který
pOtchopil a vyslovil duši svého selského domova, za.chytil ve verších
hutných a jadrných silný ·dech posečených lučin a prudký výskot
skřivana, míhajícího se v modré a husté dálavě, porozuměl v
mužné prostotě a v zbožné oddanosti smyslu klíčení, zrání i žatvy.

Smrt, která vykoupila churavého a přece neúnavného starce
z dlouholetého strádání, seděla po celý mužný věk tiše a
neodbytně u prahu jeho domu ... a básník nezapomínal nikdy
její teskné přítomnosti, čekaje od let, že bledá a mírná návštěv_
nice se zvedne a přistoupíc k loži, dechne studeně a pokojně
jemu do tváře.

První lyrická kniha Sládkova, v níž se vyzpovídal básník již
třicetiletý, prošedší světem i hořem, inspirována jest v nejčistších
svých kusech náhrobní dumou nad čerstvě nasypaným rovem
mladé milované ženy, ale hluboce meditační vloha Sládkova
mě
334 ní již zde bolestný osobní cit v obecně lidské přemýšlení o po-