slovesných forem: povídkové drabnokreshy, teplého humoristic .kého gemu, cestopisného ohrázku, jadrné haladistické skladbičky z přítomného života, epigramatitky přiostřené meditace veršem či prózou. On sám, jenž v samotě někdy studeně melancholické, jindy pyšně odmítavé se vždy více pohružoval do sebe, necítě se již částí nižádné hromadné úsoby, věděl, že ani zdaleka nevyčerpal básnických možností svého nadánÍ. Vlastní Nemda básník teprve začíná »Písněmi kosmickými«. Nemohu se zhostiti dojmu, že se v tomto cyklu čtyřiačtyřicetiletý básník, navrácený poesii po dlouhých letech mlčení, teprve hledá: kolísá mezi ně 'kolika slohy, neuhraňuje se úplně cizím vzorům, a to ani mladších umělců, zápolí statečně s vtírající se tendencÍ. A zase jakoby mimoděk a navzdor vlastním záměrům dospívá ke klasickým tónům. Kosmos, jenž se rozsvěcuje nad jeho hlavou hned rozmarnou, hned zádumčivou, není vesmírem člověčenstva, vůbec není tím odvěkým probléinem, s nímž zoufale se přel Mácha a jímž se dal optimisticky opojit evolucionista Vrchlický. Neruda si kosmos zužuje a vymezuje; zpívá o vesmíru v stilisaci moderního hvězdářství, kosmologie