žena maloduchým manželem, pomluvena společností, rozhodla se
navždy odejHi od milostného druha, kterého milovala citem
velmi hlubokým. Tento rozchod, provedený s tragickým gestem
hrdinky starověké, zakončuje milostný román obou
nejvzácnějších duší své doby způsobem vznešeným: Světlá platí za své
setrvání v mezích společensky daných principů morálních
mincí nejvzácnější, celým osobním ště'stím, ale teprve tehdy, když
jest si jista, že obrodné a očistné dílo její na duši Nerudově
jest vykonáno.

Žena, která zprvu obětovala principu mravního vzestupu
smyslovou krásu plně rozkvetlé lásky a později zásadě veřejné
morálky všecku svou vnitřní blaženost, mohla mluviti o oběti jakožto
o samé ose etického života dojista bez nebezpečí, že pronáší
krásnou frázi. Neustávala opakovati jako žena, jako básnířka, jako
mravní vychovatelka tuto zásadu, která jí nahrazovala
náboženství, pro jehož oddanou a pokornou spoutanost nebylo v její
revoltujíd a racionali,stické duši místa, třebaže projevovala vždy
vznešený zájem a neumořitelnou zvědavost pro otázky záhrobí.
Evangeliem altruistické oběti, vyznáním mravního mesiášství
přiblížila se Karolina Světlá, někdejší stoupenka George Sandové,
vyššímu geniu moderní, poesie ženské: anglické myslitelce a
básnířce George Elliotové; k černu došla bčka Spinozova,
Straussova a Spencerova čistě rozumovou úvahou, to prožila naše poetka
v hloubkách nejosobnější zkušenosti. Anglická positivistka učí, že
lidská společnost jest organickým celkem živých a mrtvých,
slouč.eným v jednotu solidaritou, založenou na obětavém altruismu;
tento jednotící princip překonává postupně temné mocnosti
nespravedlnosti a sobectví. Energická tvůrkyně »Adama Beda« a
»Silase Marnera« vkládá Savonarolovi do výmluvných úst větu,
že vyšší život. počíná teprve zřeknutím se vlastní vůle ve prospěch
celku ... uslyšíme velmi příbuzná slova od vesnických kazatelů

a myslitelů z Ještěda, jimiž Karolina Světlá zalidnila svá díla. 315