a řeší si i svůj intimní osud harmonicky a pokorně. Její starší
sestra v dopisech trhaných a nesoustavných bouří, žaluje,
protestuje; jsouc stále podrážděna a neuspokojena, posuzuje příkře
sebe i své okolí; prožívá prudce a vášnivě přírodu, lidi, poměry;'
pozoruje velmi ostře a samostatně krásu i všednost; horuje, ale
též posmívá se; vkládá do listů lyrické vložky a básnickou
krajinomalbu, jindy však náčrtky takřka povídkové. Kdežto souladná
a vlídná Sofie, která se roku 1858 stává chotí doktora
Podlipského, jest ve svém nitru již vykoupena, zápasí Johanka
Mužáková stále o vykoupení z osobního a romantického svého trudu.
Jest to zápas skutečně hrdinský.

Takřka všecky dopisy Johančiny jsou psány z Ještěda - a
ještědskému kraji i lidu, který od roku 1853 mladá choť
poještědského rodáka profesora Mužáka navštěvuje pravidelně,
přiřčena důležitá úloha v dramatickém tom zápase. Zde uprostřed
přírody velkolepé a lidu zachovalého tradičně, povahově i
národopisně, dostává se romantické a subjektivní vášnivkyni velké
a blahodárné lekce; skutečnost studovaná s láskou a s
porozuměním, rázovitost přijímaná se zvědavostí a vděčností, plemenná
pravdivost ryzího českého kmene ukázňují, spoutávají, očišťují
bezútěšnou individualistku, která radostně pociťuje, že její duše,
dotud neplodná a prázdná, nabývá obsahu. Zcela podobně
vykoupil pobyt v Berry o čtrnácte let dříve George Sandovou, která
poznavši přírodu a venkovany, stává se spisovatelkou životnější
a plastičtější a po románech lyrických skládá své venkovské
povídky nasycené kouzlem krajinným a oživené prostými
postavami z lidu.

I česká její žačka jest nyní spisovatelkou; Johana Mužáková
mizí, činíc místo Karolině Světlé, kteréž jméno shledáváme po
prvé pod prací »Dvojí probuzení« roku 1858. Není to však ona
rozervaná vášnivkyně znající a uctívající pouze vlastní
neuklid
312 něné a revoltující já, kdo závodí s Boženou Němcovou; hned