vou bouřlivačku cosi opojného a osvobodivého, co vanulo k ní
rovněž z českého písemnictví obrozenského: mocný a neklamný
pocit poctivé kmenové příslušnosti oprošťoval duši z konvenčních
lží staropražského prostředí; původní a čestná lidovost byla
lékem proti rozpadajícím se a neupřímným životním hodnotám
buržoasie; sama řeč, v ní'ž bylo možno vyjádřiti nepokrytě citovou
i obraznou skutečnost nitra hez tradičně společenských ohledů,
měla v sobě cosi omlazujícího. A tak sňa,tek Johanky Rottové
s Petrem Mužákem dne 7. ledna 1852 byl snad spíše činem
sebeosvobození než projevem citové a smyslové lásky - mladá žena
toužila se jím oprostiti od tak mnohého, co činilo jí domov
nesnesitelnou klecí. Avšak romantická nem{)c přebuje1é citovosti,
vášnivého individualismu, věčně se vzpírající obraznosti byla již
předtím zachvátila celou duši Johančinu do té míry, že
manželství, které se zdálo bezobsažné, pusté a všední, záhy se ukázalo
jako nová forma útlaku konvenční morálky na bytosti revoltující;
Petr Mužák jako osobnost objevil se brzy býti pouze nositelem
týchž pozemských, měšťáckých, úzkoprsých zásad, které vedly
v otcovském domě boj proti romantické exaltaci Johančině. Celá
krise manželství pus,tého a marného propukla, když Johance
Mužákové zahynulo jediné děcko; doufala se vykoupiti mateřstvím,
a byla drsným osudem oloupena o tuto možnost záchrany.

Máme přímo krvavě pravdivé a odvážně nepokryté dokumenty
duševní rozervanosti mladé paní v řadě dopisů, které v letech
1853-1858 psala své sestře Sofii Podlipské; jest to
korespon
dence památná v mnohém směru. Obdivuhodná dvojice
výjimeč
ných sesterských povah předstupuje před nás. Mladší, ale
vyrovnanější Sofie stojí filosoficky již v dívčích letech nad životem,

k jehož chápání a ovládání ji vyzbrojilo bohaté přemýšlení a
rozsáhlé vzdělání; uvádí jevy ráda na obecnější pravidlo: hledá
smiřlivé překlenutí rozporů dění společenského i osudu
jednotlivcova; nedbá o přesné a bezprostřední poznatky ze skutečnosti 311