obra,zností. Ježto pak rodina a domov, společenský řád a dobrý
mrav nedopouštěly, aby obraznost a citovost se jakkoliv činně
projevovaly, byla mladá Johanka výlučně odkázána na oblast
čtení a dumy, kde mohla žíti vlastním a pravdivým životem.
Avšak v knihách nacházelo rozcitlivělé a fantastkké stvoření
zase onen jed romantický, který do jeho srdce nakapala doba a
sentimentální, výchova. Básníci romantičtí živili její
obrazotvornost, opájeli ji vidinami světa lepšího než šedá skutečnost, vábili
ji z úzkých zdí města do přírody vždy ochotné vyslechnouti
nejjemnější záchvěv jejího pobouřeného srdce. Bouřliváci ze školy
mladoněmecké podporovali její společenský vzdor, její touhu po
osobním osvobození z pout tradice, její ženskou pýchu - a
přihlédla-li až ke zdrojům těchto revolučních snah, nesetkávala se
s nikým menším než s první ženskou odbojnicí-básnířkou, s
George Sandovou. Dnes víme, že vliv prudké romantičky
francouzské na vrcholná díla Karoliny Světlé byl daleko menší, než se
druhdy věřilo, a že Karolina Světlá jako žena a umělkyně
dospěla k vyšším úkolům než Aurora, Dupinová - ale to
neznamená, že bychom směli podceňovati vliv francouzské poetky na
mládí Johanky Rottové. Pražská mladá měšťačka nalezla u
nestárnoucí paní z Nohantu všecek odbojný romantismus:
Rousseauovu lásku k přírodě a k svobodě, naprostou volnost bouřného
citu a vášnivého milování, rozhodné schválení veškerých
choutek překypujídho individua, výmluvný odpor proti společnosti
a jejím konvencím. V prvním životním období Karoliny Světlé
jest jí básnířka »Indiany« a »Lélie« prototypem ženství a
vroucně milovaným protikladem všeho, co ji doma svíralo.

V odboji proti domovu u dvacetileté Johanky Rottové dlužno
si povšimnouti ještě jednoho činitele - jest to moment národně
vlastenecký, který do rodiny Rottovy vnášel Johančin ženich Petr
Mužák, poctivec hez vzletu, idealista dohře připoutaný k zemi,

810 člověk úzkoprsý, ale srdečný. Jeho vlastenectví mělo pro vášni-