konečně babička. V době, kdy v cizině prožívalo ženství velké
přerodné a přechodní krise, zobrazila Božena Němcová onu
naivní, citovou, přirozenou ženu, smířenou se životem a smiřující jej,
poslouchající radostně a oddaně hlasu srdce a neznající posud
reflexe - a vzpoury.

Ono druhé, přemítavé a bouřící se ženství, které světa nepo·
jímá citem, nýbrž rozpoltěnou úvahou, a které přetrhalo kořeny
poutající je k přírodě, aby rozepialo bouřlivě větve a úponky po
uplatnění společenském, hlásilo se naopak plně již ze slov dva"
cetileté Johanky Rottové. Životní podmínky, z kterých Johanka
Rottová vyrostla, byly přímo toho způ,sobu, že předurčovaly mla~
dou dívku za povahu problematickou, stravovanou četnými
rozpory a nejistotami. V rodině její stýkalo se mnoho živlů těžko
smiřitelných: kmenové češství a přistěhovalé němectví, osvícené
světoobčanství a úzkoprsá proti reformační bigotnost, starobylé
vzpomínky husitských venkovanů a staropražské tradice katolické,
volný názor porevolučního lidství a zotročilá povaha
metternichovské reakce mísily se a svářily v nepatrném domku Poštovské
ulice. Ale i mimo kruh rodinný setkávala se citlivá a vznětlivá
dívka, nadaná až chorobnou vnímavostí a divokou obrazností,
s celou soustavou životních protikladů: její rodiště zakrývalo
ponurou barokní dekorací stopy nekatolické minulosti, o níž
vyprávěl otec často a rád; v malebném koutě starého města, zaplavo.
vaném každoročně Vltavou, stýkalo se honosné bohatství s
politováníhodnou chudobou; obchodnické vrstvy, kam rodina
Rottova se počítala, vykázovaly křiklavý kontrast blahobytných a
zhýřilých peněžníků a do úpadu se namáhajících pracovníků,

Ale uvědomovati si takové životní rozpory bylo samo
poklá
dáno za hříšné a trestuhodné, především však dívce nebylo
dovoleno za reakční doby uvažovati o porušeném řádu světa, v němž
trudná a tísnivá skutečnost se tak nelítostně lišila od vysněného
života, na jehož koncepci spolupracoval vášnivý cit s přepiatou 309