KAROLINA SVĚTLÁ

Z NEJP AMÁ TNĚjŠfCH výjevů naší moderní literatury
zůstane vždy ona vzrušená a významná rozmluva, která na počátku
r. 1851 postavila do příkrého protikladu obě nejnadanější
představitelky tehdejšího českého ženství: Boženu Němcovou a
Johanku Rottovou. Proti krásné, jedenatřicetileté paní, která znala
dobrodružství lásky, tíhu a zklamání manželství, opojení, ale
i vystřízlivění milostných přátelstvf, štěstí, avšak též pokoření a
bídu mateřství, stála tu energická, spÍ!Še zajímavá než půvabná
dívka, jež jako nevěsta měla ve svých jedenadvaceti letech
vše'cek život teprve před sebou a která prožívala prozatím
skute'čnost spíše v touhách a v knihách než ve vlastním osudu. Proti
svůdné a odvážné bohémce, proslulé již ve vlasteneckých
vrstvách, do níž skládali literární znalci nejskvělejší naděje,
vystupovala tu přísně vychovaná slečna z měšťanské rodiny
pražské, korektní nevěsta Nzorného a poněkud pedantického
profesora, která posud neměla ni nejmenší maličkostí se projeviti
literárně. A hle: mladistvá Johanka Rottová odvážila se slavnou
svou přítelkyni Boženu Němcovou posuzovati co nejpřísněji jalka
spisovatelku. Vytýkala jí nedostatek hloubky, přílišné ulpívání
na malebném povrchu života, neprominutelnou lhostejnost k
váž
ným otázkám života, nesoustředěnost a stálé rozptylování se... 307