dílo hodnotiti, připočteme je ke klasickým kusům české
literatury. Podobně dalo by se to říci snad ještě o Erbenově »Kytici«.

Avšak heslem romantismu Boženu Němcovou cele
nevystihneme; na to jest příliš dcerou nové doby. Na rozdíl od
typických romantiků přinesla si do kolébky velmi intensivní dar
pozorovatelský a značně silný sklon intelektuální hloubavosti;
i v tom jeví se předchůdkyní nejedné české spisovatelky
moderní. Její dar pozorovatelský vyspěl neobyčejně při
národopisném sběratelství i na rozsáhlých cestách, které jí odhalily
český lid v nejrůznějších kmenových a krajinných útvarech.
Ale Božena Němcová nepozoruje pouze národopisné zvláštnosti
a tradiční přežitky; nejinak než Karel Havlíček, její věrni'
přítel a osvícený kritik, zajímá se živě o veškeré projevy
společenského, mravního i charakterního stavu na venkově a se
stejnou bezprostředností jako Havlíček zachycuje toto vše v
barvitých obrázcích, dodnes nedoceněných. Ještě jedním, snad
nejpodstatnějším rysem souvisí její pozorovatelský realismus
s Havlíčkem: jednotlivé postřehy se nerozpadávají v nahodilou
mosaiku, ježto je slučuje organicky celistvý názor životní.
Božena Němcová byla hlava dumavá a přemýšlivá od přirozenosti;
přátelské svazky s hegelovskými mysliteli, jako byli Hanuš a
Klácel, přiblížily jí synthetickou filosofii německou, všecky
časové otázky, jak jimi »Mladé Německo« prosytilo literaturu,
zachvívaly jejím nitrem, prahnoucím po sociálním obrození.

Odlesk toho nacháiíme v jejích pracích, hlavně pozdějších,
kde nejednou se objeyuje sklon k tendenci, ne vždy bez obětí
uměleckých. Ale i slabší prác~ Boženy Němcové, na příklad
»Pohorská vesnice« nebo »V zámku a podzámčí«, ukazují, jak
ryzí umělecký instinkt ji chránil před scestím, na němž zcela
zabloudily soudobé spisovatelky německé a francouzské.
Veškeré jednostranné sledování tendencí zavádí k schematičnosti

a potlačuje barevnou plnost života; čím přibývá theorematům 30S

20