žena Němcová zami,luje si českou řeč i českou minulost, sní o
mesiášském poslání ženině v národním obrození, oblíbí si prostý
venkovský lid ja'ko pravého, neporušeného nositele svébytnosti
národní. Pražská literární společnost, kde se půvabná a vášnivá
mladá paní rozvije, jsouc obdivována a milována, obrátí tento
její vlastenecký romantismus směrem národopisným; stává se
sběratelkou báchorek i zvykoslovných tradic. Ale v této chvíli
probouzí se v ní romantický básník, jemuž všecko poznání jest
pouhopouhou látkou pro umělecké tvoření a všecek národopisný
materiál záminkou vyjádření vlastní osobnosti.

Báchorky B. Němcové mají z lidu většinou jen motivy; jinak
jsou to poetická díla, jak to od pohádek žádala estetika
německých romantiků. Již v těchto časných dílech B. Němcové
poznáváme, kolik v jejím umění jest ryze romantického.
Především jest to nadšený a důvěrný kult přírody, s kterou hrdinové
a hrdinky B. Němcové vždy žijí v nejněžnějším souladu: hned
cítíme Rousseauovo důrazné evangelium přírody, hned zaznívají
k nám ohlasy německé symbolisujíd filosofie přírodní, hned
obdivujeme se jemným pozorováním světelných, barevných a
vzdušných jevů, připomínajícím, že básnířka patři pokolení,
u něhož počíná moderní krajinomalba. Romantický naturalismus
B. Němcové není jen vyznáním smyslového zanícení a citového
oddání se; domyslila si jej v celou soustavu životní. Hlavní
problém, jímž se zabývají i nejhlubší její práce, jest naléhavá
otázka, jak zachovati základní shodu člověka s přírodou. Božena
Němcová odpovídá:k té otázce naivní důvěrou v onen řád a
zákon, jejž příroda každému z nás vepsala hluboko do srdce,
jenž se u člověka neporušeného kulturou projevuje řečí pudů a
který jest uskutečňován nejdokonaleji v lásce všech ke všem.
I intensivní přesvědčení Boženy Němcové o posvátnosti a
vznešenosti erotiky souvisí s tímto romantickým naturalismem: jak

se ozve v srdci prudká a vášnivá pobídka lásky, jdi za ní a na 303