jeho slovo, jeho myšlenky, a v mnohých českých krajinách
znamená přijetí a pochopení publicistiky Havlíčkovy první krok
od výlučného zájmu náboženského k zájmu politickému a
veřejnému. Srdce českého lidu, tak horoucně bijící, mělo do
Havlíčka rytmus náboženské meditace, od Havlíčka rytmus
politického činu. Druhá odpověď má spíše ráz extensivní i vykládá,
kterak Havlíček rozšířil a prohloubil pojem národa, do počátku
čtyřicátých let celkem akademický a kusý. V době, kdy navždy
končí poddanství a kdy buduje se stát na podkladě
demokratickém, pojímá Havlíček cele a plně národ ve smyslu lidovém
a odhazuje tak navždy učenecký blud XVI. věku, oživený nad
to interesy feudální aristokracie, o teritoriální podstatě
národního snažení. Lze říci, že současně s Havlíčkem lid vstupuje
vědomě a významně do arény života národního. Jen o rok starší
než Havlíček jsou Božena Němcová a Josef Mánes, dva zjevy
jemu značně příbuzné, z nichž jeden odhaluje podstatu lidu
literárně. druhý výtvarně; o tři léta později než Havlíček rodí
se Bedřich Smetana, jenž vystihne tuto podstatu lidovou
hudebně. Havlíček stojí bratrsky a významně mezi nimi, a na
přímém, vysokém čele leží mu jasný paprsek krásného vědomí, že
jeho přičiněním vstupuje k práci národní lid vzdělanější a
osví
cenější. (1906.)

300