čení, zprávám o této činnosti na venkově, vybízel, aby mu byly
podávány zvěsti o ruchu buditelském, o uvědomení jazykovém,
o zakládání knihoven, o znárodňování života společenského a
spolkového ve venkovských městech a městečkách; obracel
veřejnou pozornost k podobným podnikům pražským dosahu
všeobecně národního; získával příznivce a příspěvky pro českou
školu průmyslovou; upozorňoval na Českou Matici a na sbírky
musejní; důvtipně a rozhodně řešil otázku osamostatnění českého
divadla a dával konečně v době svrchované stísněnosti
vládním absolutismem, dne 2. listopadu 1850, v Slovanu návrh na
nepolitickou organisaci lidových snah osvětových s účelem
podpůrným i propagačním, jež pracujíc především k umožnění
studia nadané mládeži, právem by nesla významné jméno Jednota
Komenská neb Spolek Komenský. Vůbec v této době, kdy aktivní
politika česká zmrazena byla drsným proudem ledového
ahsolutismu, propagoval Havlíček s důrazem dvojnásobným vnitřní
osvětovou práci, a proto opětovně zabýval se otázkami školství.

Než vlastní obor Havlíčkova buditelství osvětně lidového bylo
buditelství politické; tu znamená Havlíčkova činnost naprosto
nový směr národních našich snah. Jako novinář a publicista
má Havlíček význam dvojí: jednak byl první, kdo otevřeně,
mužně a statečně pěstoval politickou žurnalistiku, kdo v době
reakce, mdloby a opatrnictví hájil liberálně národnostní
program proti vládě, jednak publicistikou přímo lid vychovával.
Havlíček byl pravý protiklad demagoga: obracel se vždy k
uvědomělému intelektu, jejž přesvědčoval a nesváděl; hledal vždy
souvislé odůvodnění svých názorů, které vzdělávalo a
neoslepovalo úsudku a soudnosti, učil lid politicky mysliti a dívati se
na veřejné záležitosti klidně, věcně, všestranně a realisticky.
Jeho politické články nehyly jen plamennou výzvou k činu,

298 nýbrž spolehlivou pomůckou k vzdělání, a jestliže Havlíček ne-