kovským neb pohlížejí na lid s hlediska kusého a jednostranného. Kdežto praktické, účelné, rozumácké století XVIII. v aristokratickém svém osvícenství shlíželo na lid s výše svého tak spokojeného, tak blažícího, tak hotového názoru a dávalo mu ve spisech populárních skrovné a ušlechtilé almužny poznání ze svého pokladu moudrosti, vědy a pravdy, postavil se romantický směr, představovaný především básníky a sběrateli prostonárodní ch památek, na stanovisko opačné: viděl v lidu zázračný odkaz ztracené přírody, poslední zbytek původní krásy, nepřebraný souhrn primitivní dokonalosti. Kdežto tedy osvícenci lid podceňovali, snažíce se velmi povrchně přizpůsobiti jej své patentované učenecké pravdě a životní moudrosti, přeceňovali romantikové kulturu lidovou, nepřihlížejíce k živým potřebám přítomnosti a neuvědomujíce si myšlenkové nevyspělosti lidu ani jeho zpožděného vývoje. Jestliže osvícenci F. F. Procházka, V. M. Kramerius, Fr. J. Tomsa, Jan Rulík, Jan Hýbl viděli v lidu pověrečný a zatemnělý dav, který dlužno osvítiti nepůvodním sice, ale jasným a pronikavým světlem vznešené vzdělanosti novodobé, pohlíželi romantikové F. L. Čelakovský, P. J. Šafařík, V. Hanka k lidu jako k ideálu shrnujícímu v souladu charakteristickém a s poetičností radostnou základní rysy povahy národní. Havlíček, jehož rozum i zkušenost vinily oba názory ze lži a z povrchnosti, hleděl na vše naprosto jinak; viděl v lidu významného a hlavního součipitele národního obrození, součinitele, s nímž jediné vedle inteligence lze počítati; shledával na venkově utajené mravní síly, které by mocně mohly hnáti kola života národního - ale připomínal stále, že síly ty nutno vybaviti, že součinitele toho dlužno teprve získati, - že tedy první práce jest uvědomování vrst-ev lidových, probouzení ukrytých hodnot v lidu, pěstování a šíření inteligence lidové. Tento názor, zavazující k úsilné, soustavné a drobné práci, jež se neleká prostředků a nástrojů sebe skrovnějších, souvisí těsně 295