J. J. Kaliny. Tito. národní romantikové pili ze čtyř zdrojů
literárně-kulturních: z filosofického učení Rousseauova o spasné
blaženosti žití lidového uprostřed vždy mladé a civilisací
neporušené přírody; z Herderovy nauky o národních písních jako
o mateřštině člověčenstva; z Goethova názoru o bytostné jednotě
poesie umělé i »přirozené«; konečně ze záliby heide1berské
romantiky pro dávnověkost, jak se jeví v bájesloví, v pověstech,
ve zvycích. K pramenům zahraničním družily se u nich podněty
domácí: zlidovění všeho duševního života, které postupovalo od
reformních převratů josefinských v českém světě vždy účinněji;
víra v jednotu Slovanstva, která živila se hlavně ze studia
primitivních tradic různých slovanských kmenů; romantické pojetí
národnosti, jež hledalo etnický i kulturní svéráz tam, kde
navršil se náplav cizích ideÍ' a vlivů. I nacházeli naši vlastenečtí
Herderovci v lidové písni nejen ideální svět čistého lidství a
ušlechtilé prostoty, nýbrž i pravou podstatu národního ducha
českého a slovanského; ba nalézali tu více: prototypy všech
hlavních druhů básnických,od milostné písně po baladu, od elegie
po náboženský zpěv, od idyly po menší historickou skladbu. Tak
neznal národní romantik vyššího cíle, než přiblížiti se
poesilidové a bezpečnější cesty, než studovati původní prameny a při
pohružování se do nich vnikati ke kmenové svéráznosti; na
rozdíl od literatury klasické, kdy estetický kritik podporoval básníka
v chápání velikých vzorů, hlásí se v době romantické zanícený
etnograf za jeho pomocníka.

Co přidal Karel Jaromír Erben ze svého k této hromadné
methodě své doby a své školy?

Jeho literárně-vědecká průprava byla široká a důkladná,
stejně extensivní jako intensivní. Erben znal až do nejjemnějších
motivický,ch kořenů a formálních vláken prostonárodní pověsti,
báchorky, písně a řikadla, a to nejen české; slovesná tradice

288 všech Slovanů jej zajímá a zaměstnává, ale v celé hledá s umem