KAREL JAROMíR ERBEN A JEHO »KYTICE« RÁ VĚ před rokem, také v listopadu, oslavili jsme sté výročí zrozen in Karla Hynka Máchy, a tehdy přes celé století, vbodl se nám hluboko do myslí pátravý a tajemný pohled Jana Křtitele moderního českého básnictví: odvážný zahajovatel a tragický průkopník stál zachmuřeně před námi. Karel Jaromír Erben, poslední velký básník naší lidové romantiky, jehož jubileum připadá dnes, jest o rok mladší než Mácha, leč znamená v mnohé příčině pravý opak pěvce Májového: z klidných a laskavých jeho zraků, v nichž není ani otázek, ani předpovědí, pohlíží na nás vyrovnaný dovršitel a zpečeťující klasik Hlavní dHa obou protichůdců, krvavě osobní »Máj« vášnivého umělce a souladně objektivní »Kytice« mírumilovného učence, stojí na křižovatkách naší poesie, kde rozbíhají se její cesty diametrálně; třebaže zvláštní zvůlí náhody vyšel předčasný »Máj« několik luster před zpožděnou »Kyticí«, přece od »Máje« dostaneme se do samého životního varu moderního našeho básnictví, kdežto po cestě od »Kytice« vedoucí nazpět až ke zdrojům národní romantiky vlastenecké. Karel Jaromír Erben náleží do řady básnických našich zjevů, značené jmény Čelakovského a jeho nerozlučného druha Kamarýta, dále pak dvou zlomkovitých talentů J. J. Langra a 287