která pak byla nahrazena vyrovnanou důstojnostÍ'. Dar elegantní
konversace pojil se u něho s nadáním klidného a vážného
řečníka. Neztratil nikdy smysl pro umění, z něhož nejvýše si vážil
meditační poesie a mohutné architektury; zůstal až do konce
filosofem nejen vědomostmi a názorem, ale i životní praxí;
schopnost rozuměti minulosti v jejích velkých tendencích neudusila
v něm porozumění pro živé potřeby přítomnosti.

Toto podivuhodné seskupení vlastností, talentů a šťastných
možností v osobě Františka Palackého zdá se býti řízeno hlulbším
zákonem, tíhnoucím k harmonické synthese, a jako by byl
instinktivně vytušil tento skrytý řád svého osudu a vývoje, jal
se jej ve všem svém snažení realisovati: jako u všech
opravdových geniů, jsou i Palackého charakater a dílo jen dvěma
různými výrazy a projevy vnitřní zákonné jednoty.

Jako v drama tě, řízeném promyšlenou vůlí uvědomělého
básníka, podléhají od vstupu Palackého do Prahy roku 1823 všecky
podružné tendence tomuto velkému zákonu harmonické synthesy.
Hloubavý duch, jenž by byl zabloudil v mlhách idealistické
spekulace německé, dostává v podrobném studiu dějin pevnou půdu.
Světoobčanský nadšenec pro abstraktní klasicismus, jenž dotud
pohrdal přítomností svého domova pro jeho ubohou malost,
seznamuje se s domácími poměry a učí se vychovávati je k
velikosti. Romantický milovník obecných pomyslů a abs~lutních pravd
usedá do školy střízlivého kriticismu osvícenského. 'Přichází jako
literární revolucionář, jenž spolu se Šafaříkem navzájem
znepřátelil pražské spisovatelstvo výbojnými »Počátky českého
básnictví«, a záhy pokračuje v díle předcházejícího pokolení.
Soustřediv se na práci historickou, přejímá nejprve úkol, jejž byli
vytkli osvícenští učenci vědě české: jako DO'bner, jako
Dobrovský, očišťuje kritickým rozborem obraz národní minulosti, jejž
zkalili staří kronikáři a proti reformační vypravovatelé, a jako

280 první významné dílo dějepisné podává bystré ocenění našich nej-