FRANTIŠEK PALACKÝ

VÝVOJ každého národa dospěje ke chvíli, kdy z
nashromážděných sil kmene a z plnosti doby se zrodí velká a typická
osobnost, v jejíž povaze, v jejímž osudu a v jejímž životním díle
se monumentalisuje úhrn i smysl dosavadního bytí národního
neb alespoň významné a plodné jedno období vývojové.
Mohutná postava taková bývá šťastnou dovršitelkou a úspěšnou
naplňovatelkou svých předchůdců, jejíchž podněty rozvíjí,
přednosti zmocňuje, omyly překonává. Častokráte se v jejím snažení
a konání slévají proudy, které dotud, jak se alespoň zdálo, tekly
směrem vzájemně opačným, a tato smělá i překvapujíCÍ' synthesa
značí nejen vyšší stupeň kulturní než předchozí fáze vývojové,
ale i sama jest podmínkou nových životních forem celého ná-.
roda. V ní všecko proměněno jest v zákon, v pravidlo, v typ;
marně hledali bychom u ní' rozmarné nahodilosti, libovolné
zvraty, klikaté bloudění; ano, rysy osobní ztrácejí se při takovém
vůdčím zjevu zpravidla zcela za charakterem hromadně
národním či dobově typickým. Historie, tato velká sochařka,
pracující obrovským dlátem v mramoru povah pod širou oblohu věků,
pojímá a teše tyto nadživotní figury zcela monumentálně, stírajíc
se vznešenou lhostejností z jejich fysiognomie i z jejich p6z
vše
cko, co jest příliš individuální, - ale pak čnějí ta,kové postavy 277