korunu, zdaž ztratila cokoliv ze své hrdinské krásy? V mládí
uchvátila Palackého, takže uzavřel se Šafaříkem, v němž zřel
ducha komplementárního, přátelství na celý život; později byla
z oněch samozřejmých duchovních mocí, vůči nimž zdálo se
vše nepatrným a malicherným. Znamenalo by odciziti se zcela
heroickému dramatu našeho národního obrození, kdyby Pavel
Josef Šafařík měl zmizeti z živého povědomí kulturního.

(1911.)

276