censká, nadaná pronikavým duchem analytickým a vynikající
přesnou logičností i neústupným kriticismem, prorazila jí dráhu
a položila základy. Badatelé osvícenci podali rozbor pramenů,
shromáždili a utřídili látku, ukázali k hlavním problémům: na
široké a rozlehlé konstrukce, na jednotící a shrnující podání
nepomýšleli, nevládnouce většinou vědeckou imaginací a
uměním synthetickým. Po velikých průkopnících, jakým byl u nás
pro všecky nauky historické a filologické Josef Dobrovský,
následovali pak velicí stavitelé, Jungmann, Palacký, Šafařík. Není
náhodou, že v každém z našich romantických učenců dřímal kus
opravdového básníka: tvůrčí obrazotvornost vědecká, živá
schopnost vyvolávati minulost, citlivý smysl pro poesii dějin i jazyka,
vytříbené mistrovství slohové odlišuje tyto synthetiky od
vědeckého pokolení Dobrovského. Nižádný z nich nevyčerpával se
přísnou činností zkoumajícího a hodnotícího rozumu, naopak,
horké srdce bilo pod každým jich naukovým přesvědčením.

Poslední cíl jejich úsilí, opřeného o průpravu osvícenských
předchůdců a vyzbrojeného poznáním velmi obsáhlým, byl ryze
romantický: bylo to uskutečněnÍ' životního ideálu, jejž byl v
důsledcích dějinné filosofie Herderovy vytkl národní vědě proslulý
státník a jazykozpytec Vilém z Humboldtů. V době, kdy jeho
národ soustředěním všech mravních sil namáhal se o
vymanění z cizího jařma, prohlásil za vrchol národní vědy filologii,
jež mu byla vědou o národnosti a která měla zkoumati a v
ústrojnou jednotu uváděti všecky projevy národního ducha v
přítomnosti i v minulosti, především pak jazyk, písemnictví,
starožitnosti. Tato dalekosáhlá koncepce, podložená filosofií
idealistickou, byla v rukou menších duchů vědeckých Humboldtovy
vlasti propracována do podrobností a namnoze naplněna zvlášL
ním mystickým ovzduším, které houstlo zejména kolem
universitních kateder v Jeně a v Heidelberce, dvou to kolébek
roman
tiky. U nás přijala Jungmannova vědecká skupina program 271