od předsudků protireformačních a církevních; zavrhl posléze
konsekvence osvícenského směru, jehož byl účastníkem; soudě
o husitství a bratrství svobodněji, než jeho předchůdci, stanul
přece na třetině cesty; v posuzování děl slovesných nezaujal
určitého stanoviska; od zahraničních svých mistrů přijal jen
jakýsi moderní nátěr. V tom všem lišil se dosti nepříznivě od
velkých svých souvěkovců, Dobnera nebo zejména Dobrovského,
rozdíl ten však tkvěl, tuším, ještě hlouběji. Voigt nebyl po'vaha
ryze rozumová, charakter čistě logický, jako přísný kněz
chladného rozumu Josef Dobrovský, nýbrž dával se příliš často
unášeti horoucím, skoro romantickým citem, jenž jmenovitě
prochvívá jeho národnostní projevy, soudil v mnohých případech
nikoliv hlavou, nýbrž srdcem. Rys velikosti chybí tomuto
učenému piaristovi: ve chvíli, kdy mocní osvícenci mu osobně i
hmotně ublížili, zatracuje celý osvícenský proud, jímž se sám tak rád
dával unášeti, a mimoděk stává se zrádcem vlastní minulosti;
neroste mravně ve svém neštěstí, nýbrž hledá zapomenutí v
omámení, daleko od střediska duševního života
.-
Roku 1771 přišel osmatřicetiletý piarista Mikuláš Adaukt
Voigt, jenž mohl se honositi důkladnou vědeckou průpravou,
zís,kanou na pokročilých a moderních školách říšsko-německých,
i obsáhlými vědomostmi fysikálními, do Prahy, aby se tu, zpro~
štěn povinností řádových, úplně věnoval studiu české
numismatiky, hlavně pro účely hrabat Valdštýnů. Vzdělaného,
sčetlého a pilného ctitele Baylova, Voltairova a Montesquieuova
podporuje vynikající český rod šlechtický; vědecký jeho vývoj
od fysiky a věd přírodních ke kritickému dějezpytu řídí
Gelasius Dobner; tito dva činitelé určují další dráhu Voigtovu.
Studia české numismatiky, která na poctivé základy postaví
obšírným pětisvazkovým dílem »Popis dotud známých českých
mincí« (německy roku 1771-1774 a 1787), otvírají jeho obzor

264 vždy více: dějiny pojímá kriticky a pragmaticky, oceňuje vý-