MIKULÁŠ ADAUKT VOIGT

CHoDEc, míjejíCÍ' skupinu piaristicicých budov na nároží
Příkopů a Panské ulice, které mrtvým svým klidem lhostejně čnějí
do moderního ruchu velkoměstské třídy, sotva si uvědomí, že
v této architektonické směsici dobrých barokních tradic a
strojeného klasicismu odehrávalo se kdysi významné dějství našeho
vědeckého a národního obrození. Piaristský řád pražský, který
v XIX. věku se úplně poněmčil a v tomto duchu vychovával
i českou mládež gymnasijní, zaujímal v poslední třetině XVIII.
století, za doby osvícenské, důležité místo v oněch historických
a filologických snahách, které byly vlivuplnou průpravou
obrození literárního a vlasteneckého. Na rozdíl od zkostnatělého a
zpátečnického Tovaryšstva Ježíšova, které stále pracovalo v duchu
protireformačním, přiklonili se »Otcové pobožných škol« po
příkladě učených benediktinů k modernějším směrům vědeckým a
jmenovitě v dějezpytě a vědách pomocných zahájili nové období
kritického zkoumání a srovnávání látky, nahromaděné ve
značném bohatství již od časů Balbínových. V pražské koleji žil »otec
kritického dějezpytu českého« Gelasius Dobner i zakladatel české
numismatiky Mikuláš Adaukt Voigt, k našim piaristům patřil též
proslulý místopisec Jaroslav SchaUer, abychom uvedli alespoň

nejproslulejší členy »řádu milovaného Musami«. 281