ažk epigramatičnosti, ale jindy libují si v pohodlném a
působivém rozvádění; někde shrnují velké, leč bezvýznamné partie
pHběhové do krátkého odstavce, a opět jinde sledují je v
stupňo'vaně důraznosti krok za hokem; na oko vypravují široce, volně,
bez přestávek, a najednou překvapí dějovým paralelismem,
baladickým refrénem, přímo rytmovaným členěním příběhu.
Nechtějme si to zapíTati: právě tyto dary a prostředky chyhí' naší
soudobé próze, která znovu a znovu upadá do nebezpečí
marinistické dekoračnosti a malátné rozvleklosti. Ve chvílích, kdy se
situace stává kritickou, každý lék má býti vítán, a byť by i jeho
vigneta nebyla právě moderní a líbivá ... nedopusťte proto, naši
umělci prózy, aby pohádky poklesly na pouhou četbu mládeže
a na předmět odhorného zkoumání národopisců.

U911.)

'160