sto lety bylo ztraceno naší koruně, souvisí s námi stále jazykem,
lidovou tradicí, duchem; vypravuje si báchorky a pověsti látek
i motivů ve vlasti naší běžných, koření si lidové i knižní náměty
pravým českým vtipem, který již Čelakovský prohlásil
bystrozrace za význak našeho lidového podání. Sběratel, školený
jazykově i národopisně, uvědomil si dobře, že k tak vzácné památce
dlužno se bHžiti s krajní zbožností a pečlivostí; ve smYlllu
dnešního vědeckého ná~oru o pohádkách zapisoval co nejvěrněji,
neměnil ani v maličkostech, ba podal nám také zevrubné zprávy
o osobnostech lidových vypravěčů. Sběratele doplňuje badatel;
z nepřebraných zásob rozvětvené své učenosti přičinil srovnávací
literární dějepisec Jiří Polívka odborný výklad o látkách a
motivech pohádek kladských a o jejich poměru k báchorkové
literatuře světové.

Jak jsme překvapeni, vezmeme-li po dosud neznámých
klad
ských povídkách, vydaných moderním způsobem vědeckým,
klasickou knihu básnických pohádek českých, na jejíž desce září

drahé jméno Boženy Němcové. Kritické vydání děl Boženy
Něm
ccroé, které péčí Marie Gebauercroé vyšlo ve sbírce »Čeští
spisovOJtelé XIX. století'«, přineslo ve čtyřech 'svazcích úhrn
pohádkářské činnosti Boženy Němcové, ve dvou dílech pohádky české,

ve dvou slovenské, obojí s důkladnými úvodními rozbory
Václa
va TillOJ. I kdybychom nečtli těchto detailních výkladů,
vyzbrojených rozsáhlou znalostí literatury látkové, poznali bychom
oka
mžitě bytostný rozdíl Boženy Němcové od všech sběratelů
pohá
dek. Navzdor všem učeným svým rádcům, přes povážlivé pokyny
úzkoprsých posuzovatelů, ano leckdy i proti vlastnímu
svědomi
tému předsevzetí byla Božena Němcová nikoliv sběratelkou,
ný
brž básnířkou pohádek. Ozvuky romantické četby, motivy
skutečného lidového vypravování, u všech národů' a ve všech
literaturách rozšířená themata byla jí pouze surovinou, kterou
zpracovala podle zákonů uměleckého tvoření. Je-li kořist vědeckého 255