Dosti a k přírodě, vzpomene si najednou s tou~ebnou nadějí
na lidovou poesii a dychtí znovu si osvojiti bohatství hrdinské
epiky prostonárodní, zpěvnou jarost lidové písně, vypravěčské
kouzlo pohádek a báchorek. Právě ti umělci slovesní, kteří tou~í
zmocniti se samých kořenů tvoření básnického a dobrati se
základních zákonů řídících poesii, slýchávají často - a zpravidla,
octne-li se jejich přemítání i tvárné úsilí na křižovatce - ve
svém nitru povzbuzující a nutkající hlas dobrého daimonia »ad
fonte s - nazpět ku pramenům«! Jak by chtěli, jak hy mohli
neuposlechnouti? Ani oni, právě jako vděčný ~íznící u horského
pramene, netá~í se, odkud temení ony blahodárné proudy
prostonárodní poesie: zda jsou opravdu zcela původní či prošly
mezinárodní půdou vzájemných tradic; zda jsou společným statkem
velkých skupin kmenových, či jsou řadou vztahů poutány k
určitému prostředí místnímu a časovému; zda jsou: pouhými zbytky
dávných básnických celků či samostatnými výtvory svéprávného
~ivota. Odpovídati na ty a podobné otázky, týhjící se
prostonárodního básnictví, učinil si a vždy vydatněji si činí úkolem
vědecký národopis, jenž v poslední době úplně přetvořil názory
o lidové tradici; avšak způsob, jak řeší takové složité problémy,
nemění v podstatě poměru literárního umění k prostonárodnímu
básnictví ... žíznivému poutníkovi zůstane lesní studánka
studánkou, ať tryská její zdroj přímo z čistého srdce země, či ať
dlouho protéká v skrytu podzemskými složitými vrstvami.

Řada nových publikací pohádkových obohacuje poklad naší
báchorkové literatury, neb učí nás dívati se správněji a živěji
na pohádkáře lidové i umělé, na naše i cizí látky a formy, na
starší sbírky a sběratele.

První mí'sto v řadě náleží dojista »Povídkám kladským«, jež
sebráním Josefa Kubína s vědeckým doprovodem profesora
Jiřího Polívky od let vycházely v příloze »Národopisného věstníku«.
254 Nelze čísti tuto sMrku bez pohnutí: Kladsko, které dávno před